Téma týdne: "Vlak života"

22. března 2013 v 19:37 | Billie |  theme of the week
"Kde jste se ocitl?" Zeptal se pan doktor svého pacienta.
"Na takovém krásném místě." Odpověděl pacient, muž, ležící na koženém lehátku.
"Na jakém?"
"Kdoví, kde to je... Ale je to tam krásné, to mi věřte. Také se mi na to ptal syn. Odpověděl jsem, že se toho vůbec nemusí bát."
"Jaké to tam je? Co jste v ten okamžik cítil?"
"Nejprve jsem viděl světlo. Nádherné, jasné, bílé světlo. Potom jsem se ocitl v tváří tvář něčemu překrásnému. Opravdové, ryzí lásce. Je tam absolutní klid. Naprostá harmonie. Krása, štěstí, láska. Chtěl jsem tam zůstat. Ale nemohl jsem. Ale opravdu jsem chtěl. Chápete to, doktore? Já jsem vlastně chtěl zůstat mrtev! Do té doby jsem se smrti bál ale teď už se nebojím. Proč se vlastně lidé smrti bojí, doktore?"
"Smrt je pro ně něco neznámého. Člověk se přirozeně neznáma bojí. Nevědí, co je čeká."
"Není se proč bát. Ikdyž jsem si uvědomoval, že tady mám rodinu, kterou miluji, spoustu přátel... i přesto jsem tam chtěl zůstat. Ale pak přišla rána. Něco strašného, bolestného, slovy nepopsatelného. Najednou jsem se ocitl zpět tady, v realitě, znovu ve svém těle. V ten moment jsem byl rozzlobený na lékaře. Měl bych jim být vděčný ale já jsem se zlobil, protože mě přivedli zpět k životu."
"A zlobíte se ještě?"
"Nevím. Už asi ne. Ale jedno víc jistě, když jsem se tam ocitl, byl to ten nejkrásnější pocit, jaký může být. Víte, život je vlastně jako vlak. Jede bez zastavení. Ale jednou zastaví... na takové krásné zastávce. A ta zastávka se jmenuje Smrt. Doktore, já mám někdy takový zvláštní pocit. Někdy mám pocit, že bych se tam chtěl vrátit."
---

Výkřik

27. února 2013 v 16:25 | Billie |  (would-be) art photography
Starší fotka z roku 2012.


Nejkrásnější české herečky první republiky

22. ledna 2013 v 13:19 | Billie |  my crap
(Vytvořeno do profilu na csfd)

Téma týdne: "Alkohol"

20. října 2012 v 17:02 | Billie |  theme of the week
"Opilost není nic jiného než dobrovolné šílenství." Seneca
Myslím, že nejsem žádná světice ale alkohol je jedna z těch věcí, která mě nikdy nelákala a které prostě a jednoduše neholduju. Vlastně se dá říct, že mě alkohol obecně mi nikdy moc nechutnal. Bohužel čím jde doba dál, tím více alkohol pijí děti. Možná si myslí, že je to cool, nevím. Nechápu to. Když mě bylo takových deset let, byl alkohol tabu nejen u mě ale i u mých spolužáků. Prostě to nikdo neřešil, měly jsme jiné záliby než chlast. To samé to bylo s kouřením. Dneska je vlastně úplně běžné, že kouří a pijou školáčci, kteří chodí teprve na základku, třeba i ještě na první stupeň a už machrují, když někde za školou kouří a chlastaj. Je to smutný. Já v jejich věku sbírala květiny a listí a sušila je do herbáře, za kapesné si kupovala samolepky a takové ty japonské příšerky Pokémony a vyměňovala je spolu se spolužáky. Jo, to byl tenkrát fenomén. Ale to jsem trochu změnila téma. Zpátky k alkoholu.
Každopádně neodsuzuju lidi, co pijí ale samozřejmě jen ty, kteří pijí v rozumné míře. Bohužel mnohokrát se to člověku zvrtne a z občasného popíjení se stane závislost, když se člověk uklidňuje z rozchodu, ztráty zaměstnání, smrti někoho blízkého, někdo tím někdo zahání deprese, které se ale díky alkoholu ještě akorát prohloubí. Například nemám ráda lidi, co si každý týden udělají párty a přitom se vždy opijí do němoty. Mě by to nebavilo.
Já alkohol nepotřebuju. Vlastně ani na narozeniny nebo na Silvestra, protože ani jedno z nich moc neslavím, ani nevím proč, prostě mě to nebaví. Někde jsem četla, že víno je v malé míře i zdravé. Něco na tom určitě bude. U alkoholu prostě platí to, že nic se nemá přehánět. Já to rozhodně nepřeháním a myslím, že ani nikdy nebudu.
"Co tady děláš?" řekl malý princ opilcovi, který seděl mlčky před řadou prázdných a řadou plných lahví.
"Piju," odpověděl smutně opilec.
"A proč piješ?" zeptal se malý princ.
"Abych zapoměl," řekl opilec.
"Abys zapoměl na co?" vyzvídal malý princ a užuž ho začínal litovat.
"Abych zapoměl, že se stydím," přiznal opilec a sklonil hlavu.
"A proč se stydíš?" vyptával se stále malý princ, protože by mu rád pomohl.
"Stydím se, že piju!" řekl opilec a nadobro se odmlčel. A malý princ zmaten odešel.

Antoine de Saint-Exupéry, Malý princ

Wake up, people!

17. října 2012 v 11:05 | Billie |  my crap
» Zdravím, ozývám se po dlouhé době, protože nemám vůbec čas. To není žádná výmluva, to je prostě fakt. A když už zase konečně nějaký ten čas mám, tak zase naopak nemám náladu a krom ten volný čas nechci prosedět u blogu. V poslední době mě ani nebavilo moc psát články na "Téma týdne". Zaprvé proto, že se častěji stává, že vyhraje to téma, které se mi líbí co nejmíň a téma, pro které hlasuju, samozřejmě nevyhraje. A v tom případě se pak na takové téma, které se vám nelíbí, píše špatně, protože vás nebaví. Samozřejmě vyhrálo i několik témat, které se mi líbily ale to se stává o poznání míň. Zvlášť v poslední době. Nejvíc mě překvapilo téma se zvláštním názvem "Já věřím na víly! A jo a jo a jo!". Už samotný název mě odradil, protože jsem nechápala, proč tam je ten šíleně dětinský dovětek. Vypadá to, jako by se vztekalo čtyřletý děcko. Stačilo přece jen "Věřím na víly" nebo ještě lépe "Víly" a zní to líp. Ostatně ani tak bych na tohle téma asi nepsala, protože na víly nevěřím a prostě mi to nic moc neříká. Asi nemám až takovou bujnou fatazii. Současné téma "Alkohol" se mi ale docela líbí, tak snad něco vyplodím, tedy pokud budu mít čas a hlavně náladu.
U příštího TT jsem hlasovala pro "Nostalgii". Tak snad vyhraje ale pochybuju. Zatím vyhrává téma "Něco je špatně..." ale to se mi taky líbí.

» Další věc, o které se musím zmínit, protože je hodně aktuální, jsou krajské volby, kde vyhrály sociální demokraté spolu s komunisty. O komunismu jsem se tady už jednom článku zmínila. Bylo to tuším někdy v červenci. Tam jsem se taky zmínila, že lidé zapomínají. Není to tak dlouho od sametové revoluce a už se to znova blíží, už se komunisti znovu třesou, až budou znovu na vrcholu. Lidi jsou zoufalý ale taky blbý, pokud si myslí, že jim komunisti pomůžou. Komunisti zůstanou komunistama, ať chcete nebo ne. Někdo se měl za minulého režimu relativně fajn, někdo zase špatně. Špatně se měla moje rodina, takže vím o čem mluvím. Bohužel jen proto, že mi je devatenáct, tak se může hodně lidí myslet, že o ničem nic nevím. To je omyl.
Komunismus a demokracie jsou dvě neslučitelné věci a žádný komunistický stát v sobě nemá ani trošičku demokracie, to je prostě tak. A já nehodlám žít ve státě, kde není svoboda.
Je to jako vyhánět čerta ďáblem. Současná vláda lidi štve, proto volí komunisty, ikdyž se v minulosti vůbec neosvědčily. Má tohle logiku?
Žádná demokratická vláda nemůže být tak špatná, aby bylo lepší volit komunisty.

"Komunisté? Co slovo, to lež. Co čin, to zločin." František Fajtl


Lidi, probuďte se... A mějte se fajn.


Téma týdne: "Jdeme dál..."

31. srpna 2012 v 17:54 | Billie |  theme of the week
TT se mi tentokrát moc líbí. Název "Jdeme dál..." nás navíc i jakoby nabádá, abychom i přes všechny životní karamboly, trable a starosti šly dál. Život je přeci jenom jeden (ne, opravdu nevěřím na posmrtný život) a měl by se žít naplno. To zní trochu jako klišé ale je to svatá pravda.
Za svůj život prožijeme nesčetně lásek, ať už menších nebo větších (ikdyž si o každé myslíme, že je to ta osudová), vdáme se (možná), porodíme kupu dětí (možná) ale zcela jistě prožijeme spousty starostí a bohužel i nemocí, které k životu patří. A taky zcela jistě umřeme. Seneca jednou řekl, že "život není nic jiného než cesta ke smrti". Zní to hrozně a depresivně ale je to bohužel až děsivě pravdivé. Sigmund Freud zase řekl: "Každý z náš dluží přírodě svou smrt." To je taky pravda. Narodily jsme se proto, abychom zemřely. Jednou. Doufejte, že za co nejdéle.

Život je krátký a utíká šíleně rychle. Dětství už mám za sebou (ikdyž někdy by se mi líbilo být znovu dítětem, které nemá žádné starosti, nebo možná má ale jen ty dětské. A to nejsou žádná starosti) ale před sebou toho mám ještě dost. Doufám.

Na pohřbu jsem zatím byla jen dvakrát. Poprvé na pohřbu babičky ale to mi byli čtyři roky a nepamatuju si babičku živou, natož pak její pohřeb. Podruhý mi bylo asi čtrnáct let. To umřel děda a byla jsem z toho v prdeli. Zvláštní je, že víc jsem z toho byla na dně až na tom pohřbu. To mi bylo víc hůř než v tom okamžiku, když jsem se o jeho smrti dozvěděla. Vlastně to tak zvláštní není, je to docela logické, protože pohřeb je loučení.
Pak jsem si prohlížela stará alba a to jsem asi neměla. Viděla jsem dědu na zažloutlé fotografii ještě jako mladýho frajera, pak, když byl starší a my jsme byli se ségrou malý holky a on si s námi hrál a povídal. Přišlo mi, že to bylo vlastně docela nedávno. V tu chvíly jsem si uvědomila, že život je krátkej. A měl by se žít každým dnem. Protože nikdy nevíte, kdy to přijde. Zítra, za rok, za deset, dvacet, padesát let... Bože, tohle ale původně neměl být tak depresivní článek! Takhle se o životě vlastně nedá přemýšlet. Důležitý je ho žít, i se všemi neřestmi, které máme.
Já chci umřít jako stará vrásčitá babička, bezbolestně, nejlépe ve spánku, smířena se všemi a se vším. Ale ne, takhle je to vážně divný o tom přemýšlet... Už toho nechám.

Prostě si ten život užívejte naplno, kašlete na pravidla a na to "co se má a nemá". Je to váš život, tak ho žijte podle sebe.



Téma týdne: "Máma"

23. srpna 2012 v 16:20 | Billie |  theme of the week
Tohle téma je opravdu krásné. Jak pro koho. Díky bohu, já jsem měla na matku štěstí. Někdo ne. Je to člověk, který vás přivedl na svět ale přitom s ní nemusíte mít někdy takřka nic společného, jen to, že jste stejná krev. Jednu věc nechápu. Proč má žena dítě, když ho nechce? Když se k němu chová špatně? Téměř každou chvíli určitě také čtete, jak nějaká matka pohodila své děťátko kdesy v lese. Proč, když dnes existují babyboxy. Díky za ně. Dítě se tak zachrání a matka nebude stíhána za to, že dítě někde pohodila a to nedej bože zemřelo, pokud ho někdo včas nenašel.

Naštěstí jsou i matky, které jsou milující, tak jak by každá matka měla být. Taková matka je ta moje. Se svým otcem nemám taková vztah jaký s matkou, neptejte se proč. Moje matka je ten, kdo mě a ségru doopravdy vychoval. Ačkoliv je mi devatenáct, někdy se mě snaží ještě vychovávat, ikdyž to už není potřeba a ona si to nakonec i sama uvědomí ale myslím, že už mě sama bere jako velkou holku. Nejsme taková kamarádky jako já se ségrou. Ale máme spolu skvělý vztah. Zvlášť teď, když jsem už nějaký ten pátek z puberty venku. Říká se, že člověk si toho co má, začne vážit až po tom, co to ztratí. A to je zatraceně pravda. Já jsem si to už několikrát uvědomila. Co by bylo kdyby matka nebyla, ze dne na den ... Když jsem byla ještě v pubertě, tak asi jako každý v tomto šíleném období dospívání, na ní nadával. Když na vás křičela, když jste provedly něco špatného. Tehdy jste si říkaly, že to byla hádka kvůli ničemu, vždyť jste nic neprovedly. Teď jste si ale uvědomily, že měla pravdu. Nebo když vám nechtěla dát peníze na něco drahého a úplně zbytečného ale vy jste to chtěla, protože "vždyť už to mají ve třídě všichni!". Díky ní jste ale později poznaly hodnotu peněz. Stejně tak, když vás hubovala kvůli známkám, nutila vás se učit. Nebo vám řekla, abyste nešly ven tak příšerně zmalovaný, že vás nikam nepustí. Ale vám se to líbilo, tehdy vám to připadalo sexy, ikdyž jste naopak působila jako lákadlo pro zvrhlíky. Teď si to znovu uvědomujete. A teď jí múžete dodatečně poděkovat za to výchovu, která se vám tehdy ani jako výchova nezdála, spíš jako mučení ale přitom vám dala do života to nejlepší a nejdůležitější. Ona je ta, co vás učila, vařila obědy, četla pohádky, pomáhala s úkoly nebo se starala, když jsme onemocněly.

Jednou takové budeme i my. Mámy. A určitě si vzpomeneme na své dětství, abysme byli stejně tak dobré mámy pro svoje děti, jako byli naše mámy pro nás. A nebo naopak lepší. A pak, až budou naše děti v pubertě, teprve pochopíme, jak to s námi měly chudinky těžký a jaký mi jsme byli parchanti vyloženě na zabití.

Važte si svým matek, pokud jsou takové, jaké mají mít. A pokud někdo takové štěstí nemá, aby měl takovou milující matku, snažte se být vy do budoucna lepší matkou, než byla ta vaše.

Děkuji ti, mami, za vše.
Říct nahlas to je těžší ale já to umím. Když to je ze srdíčka, tak to tak těžký není. Tak to udělejte taky.


Nejlepší filmy poslední doby

19. srpna 2012 v 11:10 | Billie |  my crap
Filmy natočené v poslední době, tedy v letech 2010-2012, které mě nejvíce zaujaly. :)

» The Artist (2011)
Krásné, milé, na dnešní dobu originální. Celou dobu jsem se na ten film těšila a když jsem se konečně podívala, byla jsem nadšená. Alespoň na chvíly jsem se vrátila do těch krásných starých časů. Jean Dujardin byl výborná volba, navíc skvěle zapadl do oné doby. Já jsem se příjemně bavila. Nic pro ty, kteří nemají rádi němé filmy. Pro ty to bude nuda.

» Prokletý ostrov (2010)
Pro mě hrozně depresivní a děsivý film, ale to se mi právě líbí. Tajemná atmosféra je přímo dokonalá. Herci moc dobří, DiCaprio jak jinak než výborný. Mark Ruffalo a Michelle Williams mě příjemně překvapily, Michelle obzvlášť se mi v poslední době docela líbí. Těšila jsem se na mojí oblíbenou Emily Mortimer a nezklamala mě. Bezchybný thiller se skvělou pointou, 100% vás zaujme a v žádným případě neočekávejte nudu.

» Koupili jsme ZOO (2011)
Pro někoho možná slaďárna ale já jsem se bavila. Je to moc příjemná, hezká podívaná pro celou rodinu. Takové nenáročné, milé. Navíc se tu objevily moji oblíbení herci, Matt Damon a Scarlett Johansson. Pohodovka, rozhodně nadprůměrná.

» Půlnoc v Paříži (2011, obr.)
Půlnoc v Paříži je krásná podívaná. Krásný film. Krásný Paříž. Cestování v čase bylo povedené, vtipné dialogy a úžasná atmosféra. A Owen Wilson hrál velmi dobře a pochválit musím i ostatní herce. Moc mě to bavilo.


Další pod perexem.


Kam dál